Členové Iniciativy Nahlas na konferenci Když mluví, slyším revoluci
Ve středu 23. března jsme se vydali do Ostravy, kde probíhala konference „Když mluví, slyším revoluci“ věnovaná tématu sexualizovaného násilí na uměleckých vysokých školách. Setkání organizovali zástupci*kyně Fakulty umění Ostravské univerzity spolu se studentkami českých uměleckých vysokých škol a galerií PLATO. Ačkoliv byla konference specificky zaměřena na situaci na uměleckých školách, rozhodli jsme se připojit. Mnohá témata máme se studujícími z uměleckých škol společná a zároveň vnímáme, že jsou v rámci diskuze o sexualizovaném násilí v jistém smyslu „napřed“: existuje zde více studentských uskupení, ale i více precedentů nahlášení problematického chování.
V rámci dopoledního programu vystoupila filozofka Alice Koubová, která v současnosti působí jako etická mediátorka na DAMU. Popisovala institucionální kroky v návaznosti na červnovou performance Ne!musíš to vydržet a upozorňovala na úspěchy, ale i problémy, se kterými se tamní vyučující i studující při řešení kauzy potýkají. Podařilo se jim například zavést omezený počet funkčních období vedoucích jednotlivých kateder, chystají audity na jednotlivých pracovištích, pořádají Pondělky o etické kultuře a svolávají setkání akademické obce, kam může kdokoliv přijít s podnětem. Jako jeden z problémů však zmínila klesající zájem o problematiku ze strany vyučujících i studujících, který se projevuje nízkou účastí na plénech.
Následoval workshop Lucie Jarkovské z Dua docentek, v rámci kterého se účastníci po individuálním zamyšlení postupně spojovali do větších a větších skupin, v nichž uvažovali o možnostech, jak prostředí vysokých škol učinit bezpečnější.
Odpoledne pokračovalo moderovanou diskuzí studujících, kteří sexualizované násilí aktivně řeší ať už na vlastní pěst, nebo v rámci organizovaných uskupení. Většina účastnic se (podobně jako my) k tématu dostala skrze konkrétní kauzu, kterou se rozhodly řešit a své úsilí v některých případech následně přetavit v podnět za účelem institucionální změny. Ačkoliv jsme původně přijeli jako diváci, nakonec jsme byli přizváni k aktivní účasti.
Kdo se diskuze zúčastnil?
- DAMU Ne!musíš to vydržet
- FAMU Ne!musíš to vydržet
- Antidiskriminační platforma AVU
- Absolventky z FAVU
- Studující UMPRUM
- Studující z Fakulty umění Ostravské univerzity
Co patřilo mezi hlavní témata?
Negativní dopady na zapojené studující
Účastnice diskuze upozornily na to, že tento způsob aktivního zapojení vyžaduje velké množství energie. Popisovaly vyčerpání, pocit izolace, frustraci z neuspokojivého řešení i to, jak jejich studium ovlivňuje nálepka „těch, které dělají problémy“. Důležitým tématem je i pocit odpovědnosti za veřejné otevření tohoto tématu a dohlížení na jeho institucionální řešení. Člověk pak nabývá dojmu, že nemůže proces opustit, a vyvstává v něm pocit viny, že nedotáhl celou věc do konce, vzdal se nebo zahodil předešlou práci.
Spojenci*kyně
Aby si člověk mohl zachovat psychické zdraví a vyhradit si čas například i na svoje studium, je klíčové práci distribuovat a nepřebírat za vše vlastní zodpovědnost. Vytvářet podpůrné a pracovní skupiny v ateliéru, na fakultě, ale i napříč univerzitami. Komunikace s dalšími lidmi, kteří se podobnými věcmi zabývají, má kromě praktických výhod i ozdravné účinky. Nemusí jít vždy o spřízněné aktivisty, důležité je i o obklopení se přáteli. Mluvili jsme také o tom, jak důležité je aktivní zapojení lidí, kteří sexualizované násilí na univerzitě nezažili na vlastní kůži. I pro ně je sice proces náročný, ale téma se jich nedotýká na tak intimní rovině.
Role akademických senátů
Na jednotlivých školách fungují akademické senáty rozdílným způsobem. Studující popisovaly instituce, kde studentští senátoři aktivně spolupracují s vedením univerzity na co nejlepším řešení, ale sdílely také odrazující zkušenosti. Pro část účastnic představoval senát instituci, která je odtržená od zájmů běžných studentů a kde není tématu sexualizovného násilí věnována pozornost, nebo jsou zde studenti od tématu přímo odrazováni. Další problematický moment nastává, pokud mají v senátu vysoké funkce osoby, které se samy chovají problematicky.
Role ombudsmana*ky
Podobně jako u akademických senátů je i zkušenost s ombudsmany*kami různá. Některé instituce mají pozici oficiálně zavedenou, jiné jsou v pilotní fázi, další vypisují výběrová řízení a některé o ní teprve uvažují a debatují o tom, k čemu a jestli je vlastně potřeba. Pozice vzniká často příliš ukvapeně a nemá ve škole dostatečnou legitimitu. Není jasné, co má osoba v této funkci přesně řešit, respektive s čím by za ní měl a s čím neměl studující vůbec chodit. Její jmenování je pro instituci sice dobrý mediální krok, častokrát ale dotyčný člověk nemá žádnou výkonnou moc, vzdělání ani nástroje, jakým situace řešit, a stává se v podstatě jakousi kontaktní osobou, která nemůže zaručit vcelku nic.
Mistrovské ateliéry
Velké téma představovaly takzvané mistrovské ateliéry, tedy model výuky na uměleckých školách, v jehož rámci jsou studující převážně výtvarných škol v průběhu studia závislí na jednom nebo dvou vyučujících. Studentky upozorňovaly na to, že model mistrovských ateliérů zneužívání moci napomáhá, protože jednotlivcům dává téměř neomezenou moc nad studijním a kariérním rozvojem studujících, ale také nad jejich psychickým zdravím (není údajně výjimkou, že by studenti*ky měli*y konzultovat osobní problémy přímo s vedoucím ateliéru). Řada studujících popisovala zkušenost ze zahraničních stáží, kdy si teprve naplno uvědomily, že tuzemská praxe není samozřejmá ani nutná k podnětnému rozvoji.
Medializace
Diskutovali jsme o tom, jaká pozitiva a negativa s sebou medializace konkrétních kauz nese. S tím je spojena jednak otázka anonymity predátora (snaha obecně upozornit na strukturální problém vs. demaskování jednotlivce), jednak otázka anonymity nahlašujících (vlastní ochrana vs. důvěryhodnější a uchopitelnější vyprávění příběhu). Studující, jejichž případ nebyl medializován vůbec, zmiňovaly, že pak kauza prostřednictvím drbů žije vlastním životem a mohou se šířit nepřesné informace. Ve chvíli, kdy se zveřejní pouze potrestání predátora a nejsou známé jeho konkrétní přečiny, hrozí, že veřejnost bude celou věc zlehčovat a veškerá pozornost a empatie se stočí pouze k potrestanému predátorovi. V návaznosti na to se pak debata věnovala otázkam, kde téma publikovat a pro jaký okruh čtenářů, nebo co všechno publikovat a jak příběh podat.
Děkujeme organizátorkám za inspirativní akci. Vnímáme, že je důležité tato témata sdílet napříč univerzitami a akademiemi, spolupracovat a vzájemně se podporovat.
Iniciativa Nahlas 