Reflexe sebevzdělávacího semináře pro aktivisty a aktivistky zabývající se GPN na univerzitách
V březnu 2023 jsme v Kampusu Hybernská společně s NKC – gender a věda uspořádali*y sebevzdělávací spolkové setkání na téma Jak dělat studentský aktivismus a neumřít? [1].
Při plánování programu jsme vycházeli*y z našich potřeb stejně jako z potřeb našich kolegů a kolegyň ze spřátelených spolků. Setkání se tak zúčastnil*y zástupci a zástupkyně několika studentských iniciativ a spolků působících na vysokých školách různého zaměření napříč republikou, ale i další aktivní jednotlivci z univerzitního prostředí.
V rámci sebereflexe jsme cítili*y potřebu potkat se s iniciativami jako je to naše, sdílet své zkušenosti a kolektivně se opečovat. Chtěli*y jsme si připomenout, že v tom nejsme sami*y, a též se dovzdělat v oblastech, které jsou nezbytné pro vykonávání našich aktivit zodpovědně, a to jak vůči našim kolegům a kolegyním na univerzitách, tak také vůči nám samotným.
Proto jsme se rozhodli*y zaměřit se na tři tematické oblasti ve spolupráci s odborníkem a dvěma odbornicemi, kteří nám zprostředkovali*y další potřebné znalosti a zároveň nám napomohli*y pokračovat v tom, co děláme, udržitelně a bezpečně.
Díky přednášce právničky a odborářky Šárky Homfray jsme si více ujasnili*y terminologii a dovzdělali*y se v oblasti právních aspektů genderově podmíněného násilí. Připomněli*y jsme si, jaké jsou jeho podoby, jaké jsou povinnosti univerzity a jaká práva máme my jako studentstvo potýkající se s nepřijatelným chováním ze stran vyučujících, studujících a dalších osob působících v rámci instituce. Zájemcům o téma doporučujeme příručku, kterou na toto téma Šárka Homfray publikovala.
Pod vedením sociálního a environmentálního psychologa Bronislava Farkače jsme se za pomoci reflexivních aktivit vycházejících z perspektivy psychologie sociálních hnutí soustředili*y na osobní a kolektivní péčí v rámci aktivistických skupin s cílem zaopatřit udržitelnost našich spolkových aktivit. V rámci tohoto bloku jsme se hodně zabývali*y stavem vyhoření, ale také pozitivními dopady, které na nás aktivistická činnost může mít. Počátečními náznaky, že se vydáváte na cestu vyhoření, jsou údajně stupňující se projevy cynismu… [2]
Psychoterapeutka Adéla Bartušková z organizace proFEM nás provedla velmi citlivým tématem komunikace s traumatizovanou osobou. Dozvěděli*y jsme se, jak zvolit přístup pomoci, který nejlépe ochrání druhé i nás samotné. Kolektivně jsme reflektovali*y nepřijatelné formy chování plynoucí z mocenských nerovností v prostředí vysokých škol. V průběhu tohoto bloku jsme také kromě sdílené frustrace narazili*y na skutečnost, že trauma ze zneužití moci na vysoké škole není pro členy*ky kolektivů něco abstraktního, ale něco, s čím se ve vlastní činností setkávají dennodenně ať už u svých blízkých, u sebe, nebo u těch, kteří se na spolky obracejí. O to více chceme k tomu, co děláme, přistupovat obezřetně a zodpovědně.
Chtěli*y bychom proto touto cestou velmi poděkovat jak přednášejícím, tak také všem zúčastněným za vytvoření přátelské a bezpečné atmosféry pro sdílení často citlivých a bolestivých zkušeností. Děkujeme, že jsme mohli*y společně strávit čas a kromě nových znalostí načerpat také sílu ze společné práce [3].
Ze setkání si odnášíme, že naše aktivity měly a mají smysl. Pomalu, ale daří se překonávat rezistence ze strany vedení univerzit vůči rozpoznávání nepřijatelného chování a mocensky nevyvážených vztahů pracujících vůči studujícím, které mohou mít při zneužití fatální dopad. Pomalu, ale daří se prosazovat témata spojená s diskriminací osob na základě genderové identity, sexuality, věku a dalších, za účelem budování lepšího, bezpečnějšího a férovějšího univerzitního prostředí pro budoucí generace. Pomalu, ale i my se učíme myslet nejen na druhé, ale také na sebe, protože si uvědomujeme, že bez sebepéče a vzájemné podpory bychom dál nemohli*y pokračovat v prosazování kulturní a institucionální změny ve vysokoškolském prostředí. Na otázku „jak dělat studentský aktivismus a neumřít“ si odpovídáme „dělat ho společně“.
[1] Vzhledem k mentální, časové, koordinační a vyjednávací náročnosti, které s sebou naše aktivity nesou (a s nimi také spojené psychické dopady), jsme se usnesli*y, že název akce nikterak nezveličuje naše vnitřní pocity nad možnými (duševními) důsledky.
[2] ups
[3] neplacené
Iniciativa Nahlas 