Ohlédnutí za prvním semestrem: Situace na FFUK

Akademický rok se pomalu chýlí ke konci a spolu s ním také první semestr našeho fungování. Proto si myslíme, že stojí za to zrekapitulovat, kam se naše instituce v rámci problematiky sexualizovaného a genderově podmíněného násilí posunuly. 

Po nashromáždění 540 podpisů (děkujeme!) jsme 6. 6. 2022 oficiálně odeslali otevřený dopis. Následně jsme jeho obsah představili na Akademickém senátu FF UK, kde mu senátoři z akademické i studentské kurie vyjádřili jednomyslnou podporu. Oceňujeme, že mají naše požadavky podporu tohoto důležitého fakultního orgánu. Zároveň i nadále pod otevřený dopis sbíráme podpisy, protože jeho odesláním jedné z fakult naše iniciativa nekončí.

Jelikož jsme se zatím věnovali primárně Filozofické fakultě, kde většina z nás studuje, bude se tento článek věnovat hlavně tamní situaci. V nejbližší době ale plánujeme také schůzku s paní rektorkou, takže se brzy ozveme s čerstvými zprávami i z celouniverzitního prostředí.

Co se děje na FF UK?

Možná jste zaznamenali, že avizovaná provizorní opatření nakonec zabrala více času, než se původně očekávalo, a zatím nevstoupila v platnost. To ale neznamená, že by se nic nedělo – vedení školy na nich pracuje, podobně jako na opatřeních dlouhodobějších. Ta již nabývají konkrétnější podoby a v míře,  nakolik jsme s nimi seznámeni, je vnímáme velmi pozitivně. 

  1. Fakulta podepsala smlouvu o využívání platformy Nenech to být 

Jedná se o aplikaci umožňující hlášení problémů, mimo jiné i se sexualizovaným násilím. Z vysokých škol platformu v současné době využívají např. ČZU nebo Právnická fakulta UK. Platforma poskytuje nahlašovací formulář dostupný přes web nebo mobilní aplikaci, který je možné editovat podle potřeb instituce a nastavit si ho podle vlastních požadavků. Oznamovatel*ka si může vybrat, jestli vystupuje anonymně, nebo jmenovitě, stejně tak si lze vybrat anonymitu nebo vystoupení z anonymity i v průběhu dalšího řešení podnětu.

Platformu jsme vedení FF UK doporučili poté, co jsme se se zástupcem společnosti sešli. Oceňujeme na ní zejména možnost anonymity oznamovatelů*ek. 

  1. Ombudsman*ka

Možná víte, že se bude tato instituce v nejbližší době zavádět na univerzitní úrovni. Jak jsme uvedli již v našich požadavcích, domníváme se, že by tato funkce měla být zastoupena i na jednotlivých fakultách. Proto jsme rádi, že budeme ombudsmana*ku mít brzy také na FF. Paní děkanka na minulém zasedání akademického senátu vyjádřila naději, že by se výběrové řízení mohlo konat již před začátkem příštího akademického roku. 

  1. Dotazníkové šetření

Vedení FF UK v květnu schválilo přípravu dotazníkového šetření k tématu nevhodného chování na FF UK. Původně jsme ho plánovali provést na vlastní pěst (např. v návaznosti na FAMU Ne!musíš to vydržet), ale jedná se o velké množství práce mimo naše odborné zaměření. I proto oceňujeme, že se iniciativy chopilo vedení školy, a budeme usilovat o zařazení našich členů do přípravného týmu, aby byla při tvorbě dotazníku zohledněna i perspektiva studujících. 

Komentář ke stanovisku Etické komise FF UK

Dne 2. 6. vydala Etická komise FF UK své stanovisko k podnětu ohledně problematického jednání doc. Christova. Stanovisko je možné nalézt zde. V té době již mezi doc. Christovem a paní děkankou již došlo k dohodě o rozvázání pracovního poměru. Přesto že je stanovisko EK anonymizované, rozhodli jsme se v následujícím komentáři doc. Christova jmenovat, protože je jeho spojení s daným podnětem obecně známé, a také proto, že lze jeho identitu snadno zjistit i ze samotného stanoviska EK prostřednictvím zkopírování začerněného textu. 

Stanovisko Iniciativy Nahlas k rozhodnutí Etické komise FF UK 

Jako studující aktivně zapojení do řešení kauzy doc. Christova oceňujeme skutečnost, že Etická komise FF UK označila jeho jednání za neetické. Po tomto vyjádření v jejím stanovisku nicméně následuje řada formulací, které celé vyznění relativizují. 

Nejsme předkladateli podnětu, a tedy neznáme jeho finální podobu. Někteří členové naší iniciativy se nicméně podíleli na přípravě podkladů, které tvořily jeho hlavní součást, a jsou seznámeni s obsahem podnětů a také s dopady, které toto jednání mělo na ty, jež jím byly poškozeny. Domníváme se, že stanovisko EK je problematické, a to nejen s ohledem na aktuální kauzu, ale zejména kvůli tomu, jaký signál vysílá směrem k akademické obci. O nedostatcích stanoviska EK svědčí i diskuze, která proběhla 9. června na zasedání AS FF UK, kde pochyby nad jeho formulacemi vyjádřila i řada senátorů a senátorek z akademické a studentské kurie. 

Za problematická považujeme následující tvrzení: 

  1. Z předložených materiálů, ani ze studentského hodnocení ovšem nevyplývá jednoznačně, že by se sexuálně motivované jednání doc. Christova promítalo do průběhu výuky a atestací.

Etická komise popírá, že by jednání doc. Christova prokazatelně zasahovalo do výuky. Nepřímo tak vyjadřuje, že nepřikládá váhu svědectvím dotyčných studentek, které o různých podobách zásahů do výuky a atestací jasně hovoří. Jedním z příkladů, který citoval i Deník N, byla situace, v níž pedagog studující, která jeho návrhy odmítla, po hodinovém zkoušení vulgárně vynadal a udělil špatnou známku. O pedagogických dopadech svědčí i to, že část studujících uvádí Christovovo chování jako důvod k rychlému dokončení studia a  přestupu na jinou školu. V neposlední řadě bylo jedním z námi poskytnutých podkladů i svědectví skupiny studujících na Katedře divadelní vědy, kteří potvrzují, že si ponižování dotyčných studentek na hodinách všímali a že je to odrazovalo od účasti na seminářích, potažmo od studia divadelní vědy. Pokládáme za politováníhodné, že EK nepokládá tato svědectví za dostatečný důkaz a přikládá větší váhu studentskému hodnocení výuky v rámci evaluačních dotazníků. Domníváme se přitom, že hodnocení výuky není vhodným nástrojem pro nahlašování eticky problematického jednání pedagogů. V řadě případů, obzvlášť v případě kurzů s menším počtem studentů, je pro vyučující velmi snadné pisatele*ky evaluací identifikovat. Studující se tudíž v evaluacích těmto tématům často vyhýbají, a nelze je proto v tomto ohledu považovat za směrodatné.

  1. Nicméně samotná existence tohoto typu kontaktů mezi vyučujícím a studujícími nutně vnášela do jejich vztahu určité napětí a mohla stavět studující, kteří se stali objektem pedagogova sexuálního zájmu, do nepříjemné situace.

Etická komise v tomto odstavci charakterizuje dopad pedagogova jednání na dotčené studující jako „určité napětí“, které mohlo vyústit v nepříjemnou situaci. Tuto formulaci pokládáme za nemístně bagatelizující s vědomím toho, že samotná svědectví hovoří v jednom případě o traumatu, v několika dalších o nutnosti vyhledání terapeutické pomoci nebo o pocitu přetrvávajícího strachu v blízkosti budovy FF UK. 

  1. EK konstatuje, že situace byla částečně usnadněna nedostatečnou diskusí o kultuře akademického prostředí na FF UK a především absencí fakultních předpisů, které by upravovaly tuto oblast. Instituce dopředu nedala vyučujícím ani studujícím dostatečné poučení, jak se v takové situaci chovat a kde mohou ti, kteří se ocitnou v pro ně nepříjemné pozici, hledat podporu a zastání. Opatření děkana FF UK č. 20/2020 se vztahuje pouze k etice vědecké práce. Univerzitní předpisy (Etický kodex) jsou formulovány příliš obecně a jak ukazuje tento případ, studujícím dostatečnou oporu neposkytly. EK každopádně vyzývá k tomu, aby vztahy mezi vyučujícími a studujícími byly založeny na vzájemné úctě, slušnosti a respektu. 

Ačkoliv souzníme s potřebou jasněji vymezit etické předpisy upravující vztahy studujících a vyučujících, nedomníváme se, že by se jednalo o polehčující okolnost. V tomto případě mohla být využita např. jedna z univerzitních definic sexuálního obtěžování jako „nevítané sexuální pozornosti“. 

  1. EK dále konstatuje, že postup předchozí medializace, která rezonovala i mimo akademickou sféru, v tomto případě nepřispěla k řádnému prošetření kauzy. V porovnání s informacemi obsaženými v materiálech, které dostala k dispozici EK, mediální obraz kauzy upozadil nebo zcela ignoroval některá důležitá fakta.

Tyto věty představují nejméně srozumitelnou část podnětu. Jak padlo i v diskuzi na AS FF UK, z formulace není vůbec jasné, v čem bylo mediální pokrytí problematické a konkrétně jaká fakta upozadilo či zcela ignorovalo. Jak na zasedání senátu upozornila paní děkanka, média měla k dispozici výpovědi studujících, které se dostaly i do podnětu EK, s tím rozdílem, že jich měla EK k dispozici větší vzorek. Mediální interpretace se zjevně lišila od interpretace členů komise zejména co do vážnosti přisuzované výpovědím studujících. 

  1. EK zároveň apeluje na potřebu obnovit důvěru členů akademické obce ve fakultní orgány a v řádné vyšetření podobných případů, pokud by se vyskytly v budoucnosti

Za Iniciativu Nahlas konstatujeme, že vyjádření Etické komise nepřispělo k naší důvěře v řádné prošetření podobných případů touto institucí. 

Iniciativa Nahlas

K vyjádření nespokojenosti se stanoviskem EK se připojila i doktorka Alena Sarkissian, která se na přípravě materiálů významně podílela a je tedy s obsahem podnětu seznámena. 

Komentář Mgr. Aleny Sarkissian, PhD.

  1. Chování doc. Christova nebylo v podání pro EK charakterizováno jako „sexuální obtěžování“, protože tento termín zužuje spektrum nevhodného jednání doc. Christova na pouze jeden jeho aspekt. Jeho jednání vykazuje rysy zneužívání moci, manipulace a ponižování, přičemž sexuální podtext je jen jedním z projevů těchto nepřípustných praktik. „Sexuální zájem“ je tudíž jen částečné a nepřesné pojmenování mnohem komplexnějšího problému.
  2. Pedagog zůstává v očích studujících pedagogem i mimo čas výuky a mimo prostory FF UK, a tudíž není možné posoudit, v které lokalitě a v jakém čase je tzv. „sexuální zájem“ omluvitelný. Je také naprosto nepřípustné bagatelizovat psychickou újmu, kterou studující ženy utrpěly, jako „nepříjemnou situaci“: to ostatně dosvědčují i výpovědi mladých žen.
  3. Jakkoli skutečně dosud na FF UK neprobíhala rozsáhlejší diskuse na tato témata, nesouhlasím s tím, že by bylo možné doc. Christova částečně zbavit viny na tom, že studenty ponižoval a zneužíval moci, ať již sexualizovaným či jiným jednáním. Vztahy na akademické půdě nelze zakládat na systému neustálé kontroly skrze jakási podrobně definovaná nařízení (jak podrobná by měla potom být?), protože je to v naprostém rozporu s duchem univerzity, jenž by měl spočívat na vzájemné důvěře a spolupráci. Kdokoli tyto hodnoty naruší, zneužívá jich a zpronevěřuje se své akademické a pedagogické integritě. V nejobecnější rovině pak lze předpokládat, že ani jinde než na univerzitě není přípustné kohokoli ponižovat, šikanovat a záměrně manipulovat do slabší pozice.
  4. Rozhodně se ohrazuji proti tvrzení, že medializace byla jakkoli manipulativní. EK obdržela mnohem větší množství materiálů od většího množství studentek a měla možnost se s nimi seznámit a řádně je posoudit. Právě proto mě zaráží, jak komise složená z pedagogů marginalizuje tak závažný problém narušující bezpečné prostředí univerzity.

Alena Sarkissian

České umělecké školy jsou v diskuzi o sexualizovaném násilí napřed

Členové Iniciativy Nahlas na konferenci Když mluví, slyším revoluci

Ve středu 23. března jsme se vydali do Ostravy, kde probíhala konference „Když mluví, slyším revoluci“ věnovaná tématu sexualizovaného násilí na uměleckých vysokých školách. Setkání organizovali zástupci*kyně Fakulty umění Ostravské univerzity spolu se studentkami českých uměleckých vysokých škol a galerií PLATO. Ačkoliv byla konference specificky zaměřena na situaci na uměleckých školách, rozhodli jsme se připojit. Mnohá témata máme se studujícími z uměleckých škol společná a zároveň vnímáme, že jsou v rámci diskuze o sexualizovaném násilí v jistém smyslu „napřed“: existuje zde více studentských uskupení, ale i více precedentů nahlášení problematického chování.

V rámci dopoledního programu vystoupila filozofka Alice Koubová, která v současnosti působí jako etická mediátorka na DAMU. Popisovala institucionální kroky v návaznosti na červnovou performance Ne!musíš to vydržet a upozorňovala na úspěchy, ale i problémy, se kterými se tamní vyučující i studující při řešení kauzy potýkají. Podařilo se jim například zavést omezený počet funkčních období vedoucích jednotlivých kateder, chystají audity na jednotlivých pracovištích, pořádají Pondělky o etické kultuře a svolávají setkání akademické obce, kam může kdokoliv přijít s podnětem. Jako jeden z problémů však zmínila klesající zájem o problematiku ze strany vyučujících i studujících, který se projevuje nízkou účastí na plénech. 

Následoval workshop Lucie Jarkovské z Dua docentek, v rámci kterého se účastníci po individuálním zamyšlení postupně spojovali do větších a větších skupin, v nichž uvažovali o možnostech, jak prostředí vysokých škol učinit bezpečnější. 

Odpoledne pokračovalo moderovanou diskuzí studujících, kteří sexualizované násilí aktivně řeší ať už na vlastní pěst, nebo v rámci organizovaných uskupení. Většina účastnic se (podobně jako my) k tématu dostala skrze konkrétní kauzu, kterou se rozhodly řešit a své úsilí v některých případech následně přetavit v podnět za účelem institucionální změny. Ačkoliv jsme původně přijeli jako diváci, nakonec jsme byli přizváni k aktivní účasti. 

Kdo se diskuze zúčastnil? 

Co patřilo mezi hlavní témata? 

Negativní dopady na zapojené studující

Účastnice diskuze upozornily na to, že tento způsob aktivního zapojení vyžaduje velké množství energie. Popisovaly vyčerpání, pocit izolace, frustraci z neuspokojivého řešení i to, jak jejich studium ovlivňuje nálepka „těch, které dělají problémy“. Důležitým tématem je i pocit odpovědnosti za veřejné otevření tohoto tématu a dohlížení na jeho institucionální řešení. Člověk pak nabývá dojmu, že nemůže proces opustit, a vyvstává v něm pocit viny, že nedotáhl celou věc do konce, vzdal se nebo zahodil předešlou práci.

Spojenci*kyně

Aby si člověk mohl zachovat psychické zdraví a vyhradit si čas například i na svoje studium, je klíčové práci distribuovat a nepřebírat za vše vlastní zodpovědnost. Vytvářet podpůrné a pracovní skupiny v ateliéru, na fakultě, ale i napříč univerzitami. Komunikace s dalšími lidmi, kteří se podobnými věcmi zabývají, má kromě praktických výhod i ozdravné účinky. Nemusí jít vždy o spřízněné aktivisty, důležité je i o obklopení se  přáteli. Mluvili jsme také o tom, jak důležité je aktivní zapojení lidí, kteří sexualizované násilí na univerzitě nezažili na vlastní kůži. I pro ně je sice proces náročný, ale téma se jich nedotýká na tak intimní rovině.

Role akademických senátů 

Na jednotlivých školách fungují akademické senáty rozdílným způsobem. Studující popisovaly instituce, kde studentští senátoři aktivně spolupracují s vedením univerzity na co nejlepším řešení, ale sdílely také odrazující zkušenosti. Pro část účastnic představoval senát instituci, která je odtržená od zájmů běžných studentů a kde není tématu sexualizovného násilí věnována pozornost, nebo jsou zde studenti od tématu přímo odrazováni. Další problematický moment nastává, pokud mají v senátu vysoké funkce osoby, které se samy chovají problematicky. 

Role ombudsmana*ky

Podobně jako u akademických senátů je i zkušenost s ombudsmany*kami různá. Některé instituce mají pozici oficiálně zavedenou, jiné jsou v pilotní fázi, další vypisují výběrová řízení a některé o ní teprve uvažují a debatují o tom, k čemu a jestli je vlastně potřeba. Pozice vzniká často příliš ukvapeně a nemá ve škole dostatečnou legitimitu. Není jasné, co má osoba v této funkci přesně řešit, respektive s čím by za ní měl a s čím neměl studující vůbec chodit. Její jmenování je pro instituci sice dobrý mediální krok, častokrát ale dotyčný člověk nemá žádnou výkonnou moc, vzdělání ani nástroje, jakým situace řešit, a stává se v podstatě jakousi kontaktní osobou, která nemůže zaručit vcelku nic. 

Mistrovské ateliéry 

Velké téma představovaly takzvané mistrovské ateliéry, tedy model výuky na uměleckých školách, v jehož rámci jsou studující převážně výtvarných škol v průběhu studia závislí na jednom nebo dvou vyučujících. Studentky upozorňovaly na to, že model mistrovských ateliérů zneužívání moci napomáhá, protože jednotlivcům dává téměř neomezenou moc nad studijním a kariérním rozvojem studujících, ale také nad jejich psychickým zdravím (není údajně výjimkou, že by studenti*ky měli*y konzultovat osobní problémy přímo s vedoucím ateliéru). Řada studujících popisovala zkušenost ze zahraničních stáží, kdy si teprve naplno uvědomily, že tuzemská praxe není samozřejmá ani nutná k podnětnému rozvoji. 

Medializace

Diskutovali jsme o tom, jaká pozitiva a negativa s sebou medializace konkrétních kauz nese.  S tím je spojena jednak otázka anonymity predátora (snaha obecně upozornit na strukturální problém vs. demaskování jednotlivce), jednak otázka anonymity nahlašujících (vlastní ochrana vs. důvěryhodnější a uchopitelnější vyprávění příběhu). Studující, jejichž případ nebyl medializován vůbec, zmiňovaly, že pak kauza prostřednictvím drbů žije vlastním životem a mohou se šířit nepřesné informace. Ve chvíli, kdy se zveřejní pouze potrestání predátora a nejsou známé jeho konkrétní přečiny, hrozí, že veřejnost bude celou věc zlehčovat a veškerá pozornost a empatie se stočí pouze k potrestanému predátorovi. V návaznosti na to se pak debata věnovala otázkam, kde téma publikovat a pro jaký okruh čtenářů, nebo co všechno publikovat a jak příběh podat.

Děkujeme organizátorkám za inspirativní akci. Vnímáme, že je důležité tato témata sdílet napříč univerzitami a akademiemi, spolupracovat a vzájemně se podporovat.