Reflexe sebevzdělávacího semináře pro aktivisty a aktivistky zabývající se GPN na univerzitách

V březnu 2023 jsme v Kampusu Hybernská společně s NKC – gender a věda uspořádali*y sebevzdělávací spolkové setkání na téma Jak dělat studentský aktivismus a neumřít? [1].

Při plánování programu jsme vycházeli*y z našich potřeb stejně jako z potřeb našich kolegů a kolegyň ze spřátelených spolků. Setkání se tak zúčastnil*y zástupci a zástupkyně několika studentských iniciativ a spolků působících na vysokých školách různého zaměření napříč republikou, ale i další aktivní jednotlivci z univerzitního prostředí.

V rámci sebereflexe jsme cítili*y potřebu potkat se s iniciativami jako je to naše, sdílet své zkušenosti a kolektivně se opečovat. Chtěli*y jsme si připomenout, že v tom nejsme sami*y, a též se dovzdělat v oblastech, které jsou nezbytné pro vykonávání našich aktivit zodpovědně, a to jak vůči našim kolegům a kolegyním na univerzitách, tak také vůči nám samotným.

Proto jsme se rozhodli*y zaměřit se na tři tematické oblasti ve spolupráci s odborníkem a dvěma odbornicemi, kteří nám zprostředkovali*y další potřebné znalosti a zároveň nám napomohli*y pokračovat v tom, co děláme, udržitelně a bezpečně.

Díky přednášce právničky a odborářky Šárky Homfray jsme si více ujasnili*y terminologii a dovzdělali*y se v oblasti právních aspektů genderově podmíněného násilí. Připomněli*y jsme si, jaké jsou jeho podoby, jaké jsou povinnosti univerzity a jaká práva máme my jako studentstvo potýkající se s nepřijatelným chováním ze stran vyučujících, studujících a dalších osob působících v rámci instituce. Zájemcům o téma doporučujeme příručku, kterou na toto téma Šárka Homfray publikovala.

Pod vedením sociálního a environmentálního psychologa Bronislava Farkače jsme se za pomoci reflexivních aktivit vycházejících z perspektivy psychologie sociálních hnutí soustředili*y na osobní a kolektivní péčí v rámci aktivistických skupin s cílem zaopatřit udržitelnost našich spolkových aktivit. V rámci tohoto bloku jsme se hodně zabývali*y stavem vyhoření, ale také pozitivními dopady, které na nás aktivistická činnost může mít. Počátečními náznaky, že se vydáváte na cestu vyhoření, jsou údajně stupňující se projevy cynismu… [2]

Psychoterapeutka Adéla Bartušková z organizace proFEM nás provedla velmi citlivým tématem komunikace s traumatizovanou osobou. Dozvěděli*y jsme se, jak zvolit přístup pomoci, který nejlépe ochrání druhé i nás samotné. Kolektivně jsme reflektovali*y nepřijatelné formy chování plynoucí z mocenských nerovností v prostředí vysokých škol. V průběhu tohoto bloku jsme také kromě sdílené frustrace narazili*y na skutečnost, že trauma ze zneužití moci na vysoké škole není pro členy*ky kolektivů něco abstraktního, ale něco, s čím se ve vlastní činností setkávají dennodenně ať už u svých blízkých, u sebe, nebo u těch, kteří se na spolky obracejí. O to více chceme k tomu, co děláme, přistupovat obezřetně a zodpovědně.

Chtěli*y bychom proto touto cestou velmi poděkovat jak přednášejícím, tak také všem zúčastněným za vytvoření přátelské a bezpečné atmosféry pro sdílení často citlivých a bolestivých zkušeností. Děkujeme, že jsme mohli*y společně strávit čas a kromě nových znalostí načerpat také sílu ze společné práce [3].

Ze setkání si odnášíme, že naše aktivity měly a mají smysl. Pomalu, ale daří se překonávat rezistence ze strany vedení univerzit vůči rozpoznávání nepřijatelného chování a mocensky nevyvážených vztahů pracujících vůči studujícím, které mohou mít při zneužití fatální dopad. Pomalu, ale daří se prosazovat témata spojená s diskriminací osob na základě genderové identity, sexuality, věku a dalších, za účelem budování lepšího, bezpečnějšího a férovějšího univerzitního prostředí pro budoucí generace. Pomalu, ale i my se učíme myslet nejen na druhé, ale také na sebe, protože si uvědomujeme, že bez sebepéče a vzájemné podpory bychom dál nemohli*y pokračovat v prosazování kulturní a institucionální změny ve vysokoškolském prostředí. Na otázku „jak dělat studentský aktivismus a neumřít“ si odpovídáme „dělat ho společně“.

---

[1]  Vzhledem k mentální, časové, koordinační a vyjednávací náročnosti, které s sebou naše aktivity nesou (a s nimi také spojené psychické dopady), jsme se usnesli*y, že název akce nikterak nezveličuje naše vnitřní pocity nad možnými (duševními) důsledky.

[2] ups

[3] neplacené

V prosinci uspořádaná debata FF UK Proti genderově podmíněnému násilí sloužící jako představení nové ombudsmanky FF UK byla také prostorem pro otázky z řad publika. Ne všechny se bohužel z časových důvodů podařilo zodpovědět. Požádali*y jsme proto účastnice debaty, aby alespoň na nejdůležitější z otázek a připomínek, které publikum sdílelo v aplikaci slido, odpověděly písemně. Jejich odpovědi si teď můžete přečíst.

Odpovídaly:
Mgr. Eva Lehečková, Ph.D., lingvistka a děkanka FF UK;
Mgr. et Mgr. Pavla Špondrová, právnička, socioložka a ombudsmanka FF UK;
PhDr. Ing. Marie Vymazalová, Ph.D., členka kolegia rektorky pro sociální záležitosti a udržitelný rozvoj UK.

I.

Domníváte se, že je možné vykonávat práci ombudsmanky plnohodnotně, pokud je to pozice jen na částečný úvazek?

Pavla Špondrová (PŠ): FF UK, která čítá dohromady přes 7000 studujících a cca 1000 zaměstnaných osob, je jednou z největších fakult v ČR. Je třeba, aby úvazek ombudsosoby opravdu této velikost odpovídal. Je však třeba vycházet ze zdrojů, které jsou aktuálně k dispozici. Pozice ombudsmanky je navíc v těchto úvodních měsících v procesu pilotního provozu, kdy jsou v samotném terénu ověřovány oblasti její činnosti, které potřebují větší a které menší časovou dotaci. Formální ustavování pozice prostřednictvím opatření rektorky i rozpočtového zakotvení bude tato zjištění reflektovat. Zdá se pravděpodobné, že aktuální časová dotace bude navýšena.

Marie Vymazalová (MV): I z tohoto důvodu vznikla pozice univerzitního ombudsmana, aby možnosti těchto služeb byly co nejdostupnější. 

Podle jakého klíče se do pozice jmenovaly kontaktní osoby? Je stanoven protokol, podle kterého se budou jmenovat v budoucnu? Kdo jmenuje, na jak dlouho…?

PŠ: Konkrétní nastavení procesu vyhodnocování oznámení ze strany studujících nebo zaměstnanců a zaměstnankyň bude součástí opatření děkanky. Aktuálně byly osoby, které se věnují vyhodnocování oznámení, určeny vedením fakulty ve spolupráci s akademickým senátem.

Jakým způsobem bude/je řešena situace, kdy se případná stížnost týká osoby, která je ustavena, aby se na řešení diskriminace podílela?

PŠ: Ze strany oznamující osoby je možné stížnost adresovat jiné osobě, než která se měla na diskriminaci podílet. Je úkolem a odpovědností oslovené osoby, v aplikaci nazývané „adresovaná osoba“, aby, stejně jako v ostatních případech, dbala povinnosti mlčenlivosti o informacích, které se při vyhodnocování oznámení dozví, a aby věc objasňovala primárně s ohledem na zájmy oznamující osoby.

II.

Kdy se fakulta jasně vyjádří ke GPN (genderově podmíněnému násilí) jako komplexnímu problému, pro který je podstatná prevence, a začne jej proaktivně řešit, ne se jen spoléhat na ombudsmanku?

PŠ: Činnosti týkající se prevence genderově podmíněného násilí s činností ombudsmanky úzce souvisí. Fakulta již řadu činností zahájila – zajistila základní informace na webu, připravuje školení pro vyučující i workshopy pro studující. Před zveřejněním je také Dotazník Etické klima, mezilidské vztahy a nevhodné chování na FF UK, prostřednictvím kterého chce fakulta komplexně zmapovat aktuální situaci a při realizaci dalších kroků z takto získaných dat vycházet.

MV: Dovoluji si otázku na FF doplnit i z centrálního pohledu RUK. Tyto fakultní kroky velmi vítáme. V budoucnu plánujeme obdobné. To dotvrzuje i aktuální výzva NKC – Gender a věda Call for Action za bezpečnější a respektující akademické prostředí, ke které se rektorka UK prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. také připojila. 

Etická komise v případě doc. Christova zcela selhala. O jakých konkrétních krocích k zajištění její funkčnosti kromě školení od paní ombudsmanky uvažujete?

PŠ: Etická komise se skládá z členek a členů akademické obce, jejichž důvěryhodnost pramení z jejich expertíz akademických i z osobnostních kvalit. Vzdělávání v tématu rovného zacházení, etických standardů i prevence a řešení nevhodného chování je základ. Funkčnost Etické komise bude podporována její spoluprací při řešení případů nevhodného chování s ombudmankou, která bude aplikovat v případě oznámení Etickou komisí stejný postup, jak by bylo oznámení směřováno primárně jí. V Závěrečné zprávě, kterou ombudsmanka zpracovává vždy ve spolupráci s dalšími dotčenými osobami též uvede, zda doporučuje zahájení řízení Etické komise v dané věci, či zda navrhuje přijetí jiných opatření.

Proč se fakulta nikdy nevyjádřila ke konkrétní a medializované kauze doc. Christova a jejího řešení směrem dovnitř instituce?

PŠ: Fakulta se ke kauze doc. Christova vyjadřovala opakovaně, dovnitř i vně instituce. Podrobný rozhovor, včetně informování o přijatých opatřeních např. poskytla p. děkanka E. Lehečková dne 22. 6. 2022 Deníku N (https://denikn.cz/905518/pedagog-christov-se-choval-neeticky-ocenila-jsem-ze-se-rozhodl-odejit-sam-rika-dekanka-ke-kauze-obtezovani/)  

III.

S jakými osobami, subjekty a pracovišti plánuje FF UK spolupracovat v realizaci školení, navazujícího auditu mezi studujícími a v konzultaci ohledně vytváření metodik ohledně prevence GPN?

PŠ: Ombudsmanka zahájila spolupráci s řadou klíčových hráček a hráčů: neziskové organizace, akademická pracoviště (např. NKC – gender a věda), ombudsmanka UK K. Šámalová a další ombudsosoby z různých vysokých škol a dalších pracovišť do budoucna též sdružených ve spolku Školská ombudsmanská platforma.

Jak plánuje fakulta chránit oznamovatele či oznamovatelku v případě, že se svůj případ rozhodne řešit, ale před etickou komisí (nebo jakýmkoli jiným orgánem) se mu/jí nepodaří oznamovaný skutek dokázat?

PŠ: Zachování anonymity a ochrany oznamujících osob je klíčová zásada celého procesu oznamování a řešení nevhodného jednání. Oznamující osoba musí vědět, jak proces oznamování probíhá, etická komise i ostatní zúčastněné osoby musí být proškolené a o tomto procesu dostatečné informované. Jednání Etické komise není jednáním soudu, u kterého prokazuje trestné činy obžaloba – státní zastupitelství. V případě škodlivého jednání zaměstnanců a zaměstnankyň je to potom zaměstnavatel (fakulta), kdo má povinnost předložené dokumenty vyhodnotit v tom smyslu, jestli jsou dostatečným podkladem pro pracovněprávní postih nebo další postup. Fakulta má povinnost chránit všechny své zaměstnance a zaměstnankyně, stejně jako studentky a studenty. Nesmí proti vůli oznamující osoby vyžadovat zveřejnění její/jeho identity, a následně je její povinností zajistit, aby samotné oznámení nemělo na oznamovatele*ku negativní dopad při studiu. 

Může člověk využít aplikaci Nenech to být i když jemu samotnému se nic neděje, ale je třeba svědkem nebo se dozví, že se na jeho ústavu děje něco špatného atd.?

PŠ: Ano, aplikace slouží pro podávání oznámení jak samotnými dotčenými osobami, tak osobami v pozici svědků nebo svědkyň nebo osob pozorujících jednání, které nemusí být mířené na jednoho konkrétního člověka. 

Představení ombudsmanky FF UK, Mgr. et Mgr. Pavly Špondrové, a debata o genderově podmíněném násilí a jeho prevenci na UK a FF UK

Iniciativa Nahlas a Studentská rada FF UK uspořádaly na začátku prosince 2022 setkání u příležitosti představení nové ombudsmanky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a dalších chystaných i zavedených změn na FF a UK. Součástí programu byla debata o genderově podmíněném násilí ve vysokoškolském prostředí a jeho prevenci. V souvislosti s debatou byla na chodbách FF instalována výstava autentických svědectví obětí sexuálního násilí ze školního prostředí z projektu Proč jsme to nenahlásili.

Sdílíme videozáznam ze setkání i krátké písemné shrnutí pro všechny, kdo se nemohli*y v prosinci zúčastnit i pro ty, kdo si chtějí připomenout hlavní body diskuze.

V debatě jsme se zaměřili*y především na přístupy v prostředí FF UK, ale také na úrovni Univerzity Karlovy. Setkání bylo také příležitostí seznámit se s osobami, jimž bude možné ve fakultní aplikaci Nenech to být adresovat podněty. 

V debatě odpovídaly následující hostky:

Mgr. Andrea Hudáková, Ph.D., proděkanka pro studium a přijímací řízení FF UK (pro nemoc se nakonec debaty neúčastnila)
Mgr. Eva Lehečková, Ph.D., lingvistka a děkanka FF UK
Mgr. et Mgr. Pavla Špondrová, právnička, socioložka a ombudsmanka FF UK
Mgr. Anna Schubertová, doktorandka na Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, členka akademického senátu FF UK a Iniciativy Nahlas
PhDr. Ing. Marie Vymazalová, Ph.D., členka kolegia rektorky pro sociální záležitosti a udržitelný rozvoj UK
Moderoval Mgr. Václav Sklenář, doktorand na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK a člen Iniciativy Nahlas.

Níže tedy shrnujeme hlavní body, které v debatě zazněly (upozorňujeme, že reflektují stav v době debaty, pro aktuální informace doporučujeme sledovat webové stránky fakulty).:

1) Aplikace NENECH TO BÝT

Filozofická fakulta od minulého roku nově používá k oznamování projevů nevhodného chování aplikaci Nenech to být. Podnět lze adresovat kontaktním osobám, jimiž jsou děkanka FF Mgr. Eva Lehečková, Ph.D.; proděkanka pro studium a přijímací řízení Mgr. Andrea Hudáková, Ph.D.; ombudsmanka FF Mgr. et Mgr. Pavla Špondrová a zástupkyně a zástupce studentů v akademickém senátu (Mgr. Anna Schubertová, Bc. Ondřej Černý). Nahlašující si může vybrat, komu konkrétně podnět podá.

Osoby podávající podnět prostřednictvím aplikace mají zaručenu mlčenlivost stran osob, které podnět přijímají, případně také anonymitu v míře, na které se domluví. Podnět lze podávat i zcela anonymně, aplikace nepředává bez souhlasu uživatele žádná data, ani email a komunikace může probíhat pouze prostřednictvím vygenerovaného anonymního čísla.

Lhůty aplikace jsou potom následující: do 7 dnů přijde oznámení o přijetí podnětu, do 30 dnů oznámení o tom, k jakým se dospělo závěrů. V případě komplikovanějších situací se lhůta prodlužuje o dalších 30 dnů.

Postupně se bude formulovat podrobnější schéma postupu po podání podnětu do aplikace, byť se ukazuje, že každá situace si žádá individuální řešení

Od poloviny září zahájila činnost ombudsmanka FF Mgr. et Mgr. Pavla Špondrová. V lednu měla nastoupit do funkce ombudsmanka UK PhDr. Kateřina Šámalová, Ph.D. Od ledna se také bude nastavovat vztah mezi univerzitní ombudsmankou a ombudsmany*kami dílčích fakult. 

FF stojí o metodickou podporu ze strany univerzitní ombudsmanky. Role univerzitní ombudsmanky bude zásadní pro případnou úpravu platných univerzitních předpisů a pro přípravu školení, jejichž potřeba se začíná ukazovat.

Pravděpodobně se ukáže, že poloviční úvazek k náplni agendy ombudsmanky FF není dostačující, je to ale maximum, které si nyní FF může dovolit. Do budoucna by fakulta uvažovala o případném rozšíření na ombudstandem (ombudsmanka + ombudsman).

Probíhá jednání s ostatními ombudsmany*kami na akademických institucích stran možnosti zavedení povinných školení akademických pracovníků*ic. Ideální by bylo vytvořit roční strategický plán opakovaných školení. 

3) Co dalšího se ve věci řešení genderově podmíněného násilí na fakultě za poslední akademický rok změnilo, a jaké jsou plány do budoucna? 

Na webu fakulty byla zveřejněna pravidla k projevům šikany, sexuálnímu obtěžování, zneužití autority: https://www.ff.cuni.cz/studium/studentske-aktivity/stanoviska-zavazna-pravidla-k-projevum-sikany-sexualnimu-obtezovani-zneuziti-autority/. 

Zkušenosti s fungováním aplikace Nenech to být a instituce ombudsmanky by se měly v budoucnu vtělit do vnitrofakultních opatření:

• opatření děkanky o činnosti ombudsmanky 

• opatření děkanky k etice akademické práce, kde by měly být příslušné aspekty vzájemného fungování taktéž ukotveny

Disciplinární komise a etická komise FFUK by měly být složeny z akademiků a studentů, kteří jsou v této oblasti poučeni (v plánu je školení s paní ombudsmankou pro stávající i budoucí členy); měl by být vyjasněn vztah mezi ombudsmankou a těmito komisemi. Měla by se zpřesnit institucionální doporučení, na jejichž základě komise rozhoduje.

• V současnosti je nově složená etická komise, byly vybrány osobnosti, které mají k tématu blízko a jsou mu otevřené.

Připravuje se dotazník směřovaný studujícím stran dodržování etických standardů, který by měl zmapovat stávající situaci – měl by být rozeslán na začátku roku. 

Budou nastaveny procedury k výběru a funkční období kontaktních osob z řad studujících; tyto osoby by v budoucnu mohly být voleny. 

Sebevzdělávací seminář pro aktivisty a aktivistky zabývající se GPN na univerzitách

Genderově podmíněné násilí představuje pro aktivistické skupiny, které se tématem zabývají, velmi náročné a citlivé téma. Jako členky a členové kolektivu Iniciativy Nahlas cítíme, že je důležité se vzdělávat: ne proto, že bychom museli*y být odborníky*cemi, ale proto, abychom v tom, co děláme, byli*y v bezpečí, ať už po právní nebo po psychické stránce, a to jak pro druhé, tak také pro sebe. Proto jsme se ve spolupráci s NKC — gender a věda rozhodli uspořádat sebevzdělávací seminář.

Na základě ankety mezi studentskými spolky a kolektivy jsme si definovaly*i prioritní témata, kterým bychom se chtěly*i věnovat a společně s NKC — gender a věda jsme oslovili*y tři odbornice*íky. Šárka Homfray se bude věnovat právním aspektům genderově podmíněného násilí na univerzitách, Bronislav Farkač připraví workshop o udržitelném aktivismu zaměřený na prevenci vyhoření a péči o sebe i o kolektiv a Adéla Bartušková z proFEM nás připraví na to, jak komunikovat s obětí a traumatizovanou osobou.

Kdy: středa 22. 3. 2023 od 10:00 do 16:30
Kde: Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, 110 00 Nové Město)

K účasti srdečně zveme jak členky a členy univerzitních kolektivů, které se genderově podmíněným násilím zabývají, tak neformální skupiny a jednotlivce, které*ří téma řeší např. prostřednictvím angažmá v akademickém senátu, nebo teprve hledají způsob, jak jej na svých institucích otevřít. 

Kapacita workshopu je omezená na 25 osob, proto bychom vás rády*i poprosili*y o co nejdřívější registraci, ať víme, s kým počítat. Zároveň vás prosíme, abyste nám daly*i vědět na iniciativanahlas@gmail.com, pokud byste si účast rozmysleli*y. 

Registrační formulář najdete zde.

Časový harmonogram:

1. blok
10:00 — 11:30 Právní aspekty Genderově podmíněného násilí v akademickém prostředí (Šárka Homfray)

Genderově podmíněné násilí je z právního pohledu komplikovaný fenomén. Ve vysokoškolském prostředí zde přistupuje i dvojí charakter vysoké školy jako vzdělávací instituce a zaměstnavatele. V příspěvku představím publikaci, kterou jsem na toto téma připravila pro NKC — Gender a věda. Zabývat se budeme nejen charakteristikou genderově podmíněného násilí, ale zejména právními nástroji, které mají vysoké školy k dispozici pro jeho prevenci a řešení.

pauza
11:30 — 11:45

2. blok
11:45 — 13:45 Jak dělat aktivismus udržitelně (Bronislav Farkač)

Workshop se zaměří na téma udržitelného aktivismu a prevence vyhoření v aktivistickém prostředí. Účastníci a účastnice budou moci v rámci workshopu společně blíže prozkoumat a reflektovat osobní péči (self-care), kolektivní péči a vnitřní procesy v aktivistických skupinách, které tvoří důležité faktory přispívající k udržitelnosti zapojení. Cílem je, aby aktivisté a aktivistky mohli lépe využívat a obnovovat svoji energii a další zdroje, a aby se cítili příjemně ve svých aktivistických kolektivech. Zaměření workshopu vychází z perspektivy psychologie sociálních hnutí a ze zkušeností a vzdělávacích programů aktivistických kolektivů.

pauza na oběd
13:45 — 14:30

3. blok
14:30 — 16:30 Komunikace s obětí a traumatizovanou osobou (Adéla Bartušková)

Přednáška bude věnována stručnému vymezení pojmu sexuální násilí a jeho typům. Zaměříme se na dopady sexuálního násilí a na nejčastější mýty, se kterými se v kontextu se sexuálním násilím stále běžně setkáváme. V druhé části přednášky se budeme věnovat tomu, jak s obětí sexuálního násilí komunikovat a čeho se vyvarovat.

Představujeme přednášející:

Jako studentský spolek Nahlas Brno při Masarykově univerzitě se chceme vyjádřit k aktuální situaci na Pedagogické fakultě MU v souvislosti s prohlášením bývalého děkana Jiřího Němce na facebooku fakulty.

1. Podle prohlášení děkana jsou některá obvinění nepodložená. Zajímá nás, která to podle děkana jsou a jak došlo k jejich prošetření. Označováním nahlášených skutků jako nepodložených, a přesto dostatečných k tomu, aby bylo přikročeno k „tvrdšímu opatření” naznačuje, že byli pedagogové potrestáni částečně neopodstatněně, a nahrává tak vyznění, že snaha vypořádat se se sexualizovaným násilím ubližuje nevinným, což nekoresponduje se současným přístupem univerzity.

2. Rozumíme tomu, že děkan při řešení případu vycházel z rozporu mezi nahlášenými podněty a pozitivními výsledky anonymního hodnocení studentů. Pozitivní studentská hodnocení (stejně jako petice na podporu katedry tělesné výchovy) podle nás nicméně nejsou důkazem proti nahlášeným podnětům, ale pouze dokladem toho, že daní pedagogové jsou schopni poskytovat i kvalitní výuku. Další zásluhy pedagogů nesouvisejí s posuzováním jejich neetického jednání. Je třeba říci, že  vyšetřování není zaměřeno proti katedře tělesné výchovy, ale právě proti neetickému jednání.

3. Myslíme si, že „podmínečné vyloučení” obviněných pedagogů by bývalo mohlo být řešením, pokud bychom se pohybovali v prostředí, kde by šlo neetické jednání nahlásit jednoduše a bezpečně. V současné době se ukázalo, že je potřeba velká odvaha, výdrž a úsilí na straně nahlašujících, aby došlo alespoň k prošetření nevhodného jednání pedagogů. Je ale zřejmé, že musel přibýt také zájem médií, aby podobný případ získal i dostatečnou pozornost univerzity.

4. Děkan Němec poukazuje na to, že studentky se sice necítily bezprostředně ohroženy, nicméně přály si, aby se nic podobného neopakovalo. Myslíme si, že bezprostřední ohrožení konkrétních osob nesouvisí s tím, jak by měla univerzita situaci řešit. Univerzita by po podrobném prošetření měla dojít ke zjištění množství postižených osob a osob potenciálně ohrožených neetickým chováním, a na základě toho zamezit rizikům takového chování patřičnými prostředky.

5. Postih pracovníků údajně znamenal, že při opakování neetického jednání by došlo k následkům. Jsme přesvědčeni, že v situaci, kdy se i přes opakované prohřešky ozvaly studentky jednou v průběhu mnoha let, nepanuje na fakultě atmosféra, která by jakékoli nahlášení podporovala. Naopak situace po medializaci působí tak, jako by k řešení nedošlo a nahlašování neetického chování bylo komplikovanou volbou s nejistým výsledkem.

6. Ptáme se, zda došlo k vypracování „vnitřního kodexu”, které bylo údajně uloženo příslušnému pracovišti, aby zajistil bezpečné prostředí ve výuce, a kdo byl pověřen supervizí nad jeho podobou.

Vážíme si prohlášení nastupující paní děkanky, které zveřejnila v den svého nástupu do funkce. Zejména neomluvitelnost jednání pedagogů navzdory kladným hodnocením, nutnost nastavování systémových kroků k tvorbě bezpečného prostředí a snaha být progresivní univerzitou jsou pro nás styčnými body s jejím prohlášením, které chceme podpořit z vlastní studentské pozice.

Prohlášení děkana dostupné zde: https://www.facebook.com/pdfmu/posts/pfbid02r1wVrQneJuG7xkkHCV63mSxL2bNsx4AkVV6CM48Jp1RBWUehZmACdSpTv2Z9UBkql

Prohlášení nového vedení zde: https://www.facebook.com/pdfmu/posts/pfbid0W9ZKi2HLwjLgyNnKZsPJhg6KRkj15XosCeWLy68sbTzZsoKZepyinmeM5gMYDaCHl

V průběhu podzimu se na Iniciativu obrátili*y studující z Pedagogické fakulty UK s žádostí o radu ohledně možností nahlášení probíhajícího případu genderově podmíněného násilí na jejich fakultě.

Naše veškeré znalosti o tamní situaci vycházely z veřejně dostupných informací ve článcích na iROZHLAS a na Forum UK, ve kterých je možné se dočíst toto:

• „Naopak například pedagogická fakulta se snaží na základě opatření děkana určité zjednodušující mechanismy zavádět. Spolupracovala na jejich tvorbě třeba s expertkou z katedry psychologie. Novinkou, která by měla začít platit už v pátek, budou třeba dva ombudsmani nebo ombudsmanky. Nahlašování případů pak může proběhnout i anonymně na základě dostupných formulářů.” (iROZHLAS)
• „Na Pedagogické fakultě UK by případné překročení pravidel chování řešil děkan ve spolupráci s fakultními terapeuty. Již brzy zde studenti budou mít k dispozici hned dva ombudsmany: jednoho ze zaměstnanců a druhého ze studentů. Do současnosti na „Peďáku” nikdo sexuální obtěžování nenahlásil, pouze v roce 2021 se vyskytl ojedinělý případ stalkingu.” (Forum UK)

První ze článků byl zveřejněn v květnu 2022, druhý v srpnu téhož roku, ale když jsme se nyní snažili na stránkách PedF zjistit, jestli je už možné kontaktovat ombudsmany nebo využít nějakého formuláře, nenašli jsme nic než odkaz na stránky Centra Carolina.
Rozhodli jsme se tedy s dotazem na možnosti nahlášení sexualizovaného a genderově podmíněného násilí obrátit přímo na vedení fakulty, v mailu adresovanému děkanovi a oběma proděkankám pro studium, ve kterém jsme rovnou i vysvětlili, že bychom odpověď rádi zveřejnili. Po třech týdnech (tedy 29. 11.) a dvou dalších upomínkách z naší strany, se nám dostalo odpovědi od mluvčího fakulty:

 „Fakulta se nakonec rozhodla jít složitější, ale za to dlouhodobější cestou a tou je opatření děkana nevydávat ihned, ale prokonzultovat ho s akademickým senátem tak, aby opatření nebylo jenom účinné, ale i přijímané. Minulý týden se vypořádaly poslední připomínky AS PedF UK a dneska k nim zasedá kolegium děkana, aby dopracovalo finální text a mohl odejít na oficiální vyjádření AS PedF UK. Nicméně síla opatření se nezměnila (2 ombudsmani, ochrana oběti) vesměs šlo o mnoho formulačních a začišťovacích prací, aby OPAD byl po legislativní stránce naprosto v pořádku a případná chyba se nedotkla jakékoliv budoucí oběti. Panu děkanovi toto téma leží velmi na srdci, ale chce, aby vše bylo udělá řádně a s akceptací akademické obce, protože jenom tak lze do budoucna zajistit dlouhodobost opatření.”

Protože tato reakce neobsahovala odpovědi na detailnější otázky, na které jsme se původně ptali („Kdy (alespoň přibližně) by byla opatření studentům dostupná a jaké jsou na PedF prozatím možnosti pro studenty, kteří chtějí řešit sexualizované a genderově podmíněné násilí?“), ještě jednou jsme tyto otázky zopakovali, ale odpověď už jsme nedostali. 

Vidíme jako velmi problematické a nedůvěryhodné, že Pedagogická fakulta ohledně tak závažného tématu uvádí v médiích nepravdivé, nebo nepřesné informace, a že její zástupci nejsou ani po opakovaných připomínkách schopni podat určitější odpověď. V textu na Forum UK se sice dočteme, že na PedF „by případné překročení pravidel chování řešil děkan“, nicméně nám neodpověděl ani na emailový dotaz ohledně celkové situace na jeho fakultě. Takový přístup může přispívat k nejistotě a stresu osob, které by chtěly genderově podmíněné násilí nahlásit. Ačkoliv oceňujeme, že se Pedagogická fakulta na problém zaměřuje a snaží se vypracovat komplexní řešení, domníváme se, že toto řešení musí jít ruku v ruce s transparentní komunikací.

Postupy při nahlašování jsou jako cesty: čím zarostlejší a nepřehlednější jsou, tím spíše se po nich nevydáme. Tímto přirovnáním otevírá Sara Ahmed ve své knize Complaint! téma transparentnosti postupů při nahlašování násilí. Přesné institucionální postupy při nahlašování sexualizovaného a genderově podmíněného násilí bývají na českých institucích těžko dohledatelné, často jsou nepřehledné a plné nejasností. Přitom tyto postupy pro poškozené představují jediný způsob, jak řešit problém v rámci instituce, v níž vyvstal.

Pokyny pro podávání podnětů by zde měly být především pro poškozené: měly by z jejich úhlu pohledu být uživatelsky přívětivé, přehledné, dostupné a konkrétní. Pro ty, kteří se stali terčem sexualizovaného nebo genderově podmíněného násilí, bývá nahlášení a oficiální řešení problému náročný proces, který vyžaduje značné množství práce a času. Transparentní a snadno dohledatelné postupy mohou oznamujícím celý proces usnadnit, jejich absence naopak šance na úspěšné řešení případu (a vůbec na jeho nahlášení) snižuje. Domníváme se, že je důležité, aby univerzity jasné postupy zavedly, zohlednily při jejich tvorbě perspektivu poškozených a uměly je srozumitelně komunikovat všem svým členům a členkám. To se zatím bohužel často neděje. Při pohledu „zevnitř“ se mohou problematizovat momenty dosavadních postupů, které se nezainteresovaným lidem jeví jako zcela nezávadné. 

V tomto příspěvku na třech bodech ukážeme, jak by zohlednění perspektivy přeživších při tvorbě postupů mohlo vypadat v praxi. Naše návrhy se zároveň vztahují k problematickým momentům nahlašovacích postupů uveřejněných na webových stránkách FFUK.

Konkrétní kroky postupu

FFUK na svých webových stránkách věnovaných sexuálnímu obtěžování nabízí dvě možnosti nahlášení: zadat podnět skrze aplikaci Nenech to být (spuštěnou v červenci 2022), nebo kontaktovat prostřednictvím e-mailu UK Point Centrum Carolina. Stránky dále uvádí obecné principy zacházení s podněty (důvěra, otevřenost, rychlost atd.), ale bohužel nespecifikují, jak konkrétně je podnět po podání zpracováván.

Oznamující tedy na základě zveřejněných informací nemůže zcela přesně vědět, jaké konkrétní kroky řešení podnětu obsahuje, jaké možnosti řešení FFUK nabízí. Nedozví se ani, co může být výsledkem podání podnětu, které se tak pro oznamující může snadno stát nepříjemným skokem do neznáma. Má se vydat na cestu, aniž by věděl*a, kam po ní vůbec může dojít. Instituce, v jejímž rámci ohlašovaný problém vznikl, si všechny tyto informace nechává pro sebe. To na poškozené může působit netransparentním a nedůvěryhodným dojmem. 

Časový rámec procesu

Z informací zveřejněných na webu FFUK nevyplývá žádný časový odhad, jak dlouho může proces prošetřování podnětu trvat (natožpak jak dlouho budou trvat jeho jednotlivé kroky), s výjimkou maximální doby, kterou má na vyjádření Etická komise (což je dlouhých 9 měsíců). Dozvídáme se, že mezi principy práce s podněty patří „rychlost” a příslib podněty řešit v co nejkratším časovém termínu, žádný (kromě již zmíněného) konkrétní časový horizont však FFUK nespecifikuje.  

Z perspektivy poškozených je podstatné, jak přesně dlouho budou trvat jednotlivé kroky. Podnět, s nímž se na instituci obrací, může mít povahu krajně nepříjemné či traumatizující situace, jejíž řešení a vyřizování je pro nahlašující stresující. Nejistota ohledně toho, v jakém časovém horizontu instituce přistoupí k jakým krokům (kdy obdržím mail, kdy vznikne stanovisko daného orgánu apod.), může spotřebovávat velké množství mentální energie.

Při diskutování o době trvání procesu je také důležité si uvědomit, že vnímání času studentů a jiných členů akademické obce FFUK je odlišné od její specifické institucionální temporality. Základní doba trvání magisterského studia je čtyři semestry, čekání 9 měsíců na vyjádření Etické komise tak odpovídá skoro třem čtvrtinám studia. Oznamujícím by se mělo dát na srozuměnou, že doba řešení podnětu může značně přesáhnout moment, kdy svá studia dokončí (je tedy možné, že budou muset věnovat energii podnětu, jehož cílem je podle stránek FFUK zlepšení studijního i pracovního prostředí na FFUK i dávno po tom, co instituci opustí).

Anonymita

Anonymita v řešení případů sexualizovaného násilí má dvě podoby: jedná se o anonymitu oznamujících a o anonymitu představitelů*ek instituce, s nimiž oznamující komunikují.

Ze strany FFUK jsou informace o tom, do jaké míry a jak dlouho si může oznamující zachovat anonymitu, nejasné. FFUK prohlašuje, že akceptuje anonymní podněty, avšak dodává, že „[v] některých případech anonymní forma podnětu může zkomplikovat nebo i znemožnit jeho prověření.” Není jasné, o jaké případy se jedná či v jakou fázi postupu bude oznamující nucen*a svou identitu odtajnit, komu, a za jakých okolností. To, že nahlašující nevědí, kdo má v jaké fázi postupu přístup k jakým informacím (často velmi osobním a citlivým), je může od celého procesu odradit.

Případ, kdy identita představitelů instituce zůstává oznamujícím neznámá, může mít stejný efekt. Pro oznamující, kteří se vůči instituci nacházejí v mocensky slabším postavení, je důležité znát identitu jejích představitelů, kteří se zabývají podnětem, a to z několika důvodů. Může jít např. o jistotu, že ten, kdo řeší podnět, není v přímém kontaktu s nahlašovanou osobou. Konkrétní jméno s sebou zároveň nese větší důvěryhodnost a zodpovědnost než anonymní schránka, k níž může mít přístup třeba i samotný predátor. To naštěstí není případ FFUK.

To, že FFUK na jaře roku 2022 uveřejnila, že za mailem UK Pointu Centra Carolina obtezovani@ruk.cuni.cz stojí jedna konkrétní osoba, hodnotíme velmi kladně. Bylo by ovšem dobré, aby fakulta poskytla oznamujícím informace o identitě všech lidí, kteří mají přístup k aplikaci Nenech to být a zároveň zaručila, že odpovědi v rámci aplikace budou vždy jmenovitě podepsány. Stejně tak se nám jeví jako žádoucí, aby ze stránek instituce jasně vyplývalo, kdo bude mít v jednotlivých krocích postupu řešení podnětů přístup k jakým informacím.

Vidíme tedy, že stránky FFUK perspektivu poškozených zohledňují jen v omezené míře. Informace, které jsou pro poškozené zásadní, na stránkách (ani nikde jinde) nelze najít, což vysílá ke členům a členkám instituce smíšené signály. Jak upozorňuje Sara Ahmed, „je třeba se zamyslet nad tím, jaké důsledky s sebou nese, když postupy při nahlašování nejsou uživatelsky přívětivé… to, že je náročné něco použít, může znamenat, že to nebudeme používat.” Pro koho jiného by měly být postupy co nejpřívětivěji vytvořené, když ne pro poškozené? Nemá být nejdůležitějším cílem chránit právě je a odplevelit jim cestu k pomoci?

Akademický rok se pomalu chýlí ke konci a spolu s ním také první semestr našeho fungování. Proto si myslíme, že stojí za to zrekapitulovat, kam se naše instituce v rámci problematiky sexualizovaného a genderově podmíněného násilí posunuly. 

Po nashromáždění 540 podpisů (děkujeme!) jsme 6. 6. 2022 oficiálně odeslali otevřený dopis. Následně jsme jeho obsah představili na Akademickém senátu FF UK, kde mu senátoři z akademické i studentské kurie vyjádřili jednomyslnou podporu. Oceňujeme, že mají naše požadavky podporu tohoto důležitého fakultního orgánu. Zároveň i nadále pod otevřený dopis sbíráme podpisy, protože jeho odesláním jedné z fakult naše iniciativa nekončí.

Jelikož jsme se zatím věnovali primárně Filozofické fakultě, kde většina z nás studuje, bude se tento článek věnovat hlavně tamní situaci. V nejbližší době ale plánujeme také schůzku s paní rektorkou, takže se brzy ozveme s čerstvými zprávami i z celouniverzitního prostředí.

Co se děje na FF UK?

Možná jste zaznamenali, že avizovaná provizorní opatření nakonec zabrala více času, než se původně očekávalo, a zatím nevstoupila v platnost. To ale neznamená, že by se nic nedělo – vedení školy na nich pracuje, podobně jako na opatřeních dlouhodobějších. Ta již nabývají konkrétnější podoby a v míře,  nakolik jsme s nimi seznámeni, je vnímáme velmi pozitivně.